Československé opevnění 1935 – 1938  

 

Československé opevnění budované v letech 1935-1938 podél hranic tehdejšího Československa patřilo mezi nejdokonalejší pevnostní obranné systémy v Evropě. Projektované opevnění se skládalo z linie lehkých objektů (LO) a těžkých objektů (TO).

Lehká linie byla tvořena jednoduchými pevnůstkami s jednou nebo dvěmi malými střeleckými místnostmi podle vzoru a typu objektu. Některé se pak lišily v různých detailech podle okolního terénu a bojového určení objektu.

Těžké opevnění se skládá ze samostatných objektů nebo dělostřeleckých tvrzí. Jednotlivé objekty se od sebe lišily odolností, vzhledem i vnitřním uspořádáním. Při jejich projektování se bralo v úvahu mnoho aspektů jako např. tvar okolního terénu a strategická důležitost prostoru. Podle toho byly objekty situovány a vyzbrojeny.

Odolnost samostatných objektů TO závisela mimo jiné na terénu a míře zalesnění prostoru. Podle odolnosti  se pak objekty dělí na odolnost arabskou (1 a 2) a římskou (I, II, III a IV). Nejvyšší odolnost IV byla určena hlavně pro stavby dělostřeleckých tvrzí.

Dělostřelecké tvrze byly projektovány a budovány jako skupina pěchotních, dělostřeleckých, minometných srubů v podzemí vzájemně propojených chodbami. Kvůli finanční i stavební náročnosti byly tvrze budovány pouze v nejohroženějších úsecích linie opevnění. Povrch tvrzí mezi jednotlivými jejich sruby byl stejně jako většina prostotu mezi samostatnými objekty TO pak ještě chráněn důmyslným systémem protitankových a protipěchotních překážek.

Z původně plánovaných 15 tvrzí byly dvě stavby zrušeny, jedna odložena. Pět tvrzí bylo dokončeno, čtyři zůstaly rozestavěné a zbytek staveb nebyl do září 1938 ve větší míře zahájen. Po mnichovském diktátu bylo opevnění vyklizeno a výstavba byla zcela zastavena. Opevnění se pak v různém stavu dochovalo do současnosti.