Československé
opevnění 1935 – 1938
Československé opevnění budované v letech 1935-1938 podél hranic tehdejšího Československa patřilo mezi nejdokonalejší pevnostní obranné systémy v Evropě. Projektované opevnění se skládalo z linie lehkých objektů (LO) a těžkých objektů (TO).
Lehká linie byla tvořena jednoduchými pevnůstkami
s jednou nebo dvěmi malými střeleckými místnostmi podle vzoru a typu
objektu. Některé se pak lišily v různých detailech podle okolního terénu a
bojového určení objektu.
Těžké opevnění se skládá ze samostatných objektů nebo
dělostřeleckých tvrzí. Jednotlivé objekty se od sebe lišily odolností, vzhledem
i vnitřním uspořádáním. Při jejich projektování se bralo v úvahu mnoho
aspektů jako např. tvar okolního terénu a strategická důležitost prostoru.
Podle toho byly objekty situovány a vyzbrojeny.
Odolnost samostatných objektů TO závisela mimo jiné na
terénu a míře zalesnění prostoru. Podle odolnosti se pak objekty dělí na odolnost arabskou (1 a 2) a římskou (I,
II, III a IV). Nejvyšší odolnost IV byla určena hlavně pro stavby
dělostřeleckých tvrzí.
Dělostřelecké tvrze byly projektovány a budovány jako
skupina pěchotních, dělostřeleckých, minometných srubů v podzemí vzájemně
propojených chodbami. Kvůli finanční i stavební náročnosti byly tvrze budovány
pouze v nejohroženějších úsecích linie opevnění. Povrch tvrzí mezi
jednotlivými jejich sruby byl stejně jako většina prostotu mezi samostatnými
objekty TO pak ještě chráněn důmyslným systémem protitankových a
protipěchotních překážek.
Z původně plánovaných 15 tvrzí byly dvě stavby zrušeny, jedna odložena. Pět tvrzí bylo dokončeno, čtyři zůstaly rozestavěné a zbytek staveb nebyl do září 1938 ve větší míře zahájen. Po mnichovském diktátu bylo opevnění vyklizeno a výstavba byla zcela zastavena. Opevnění se pak v různém stavu dochovalo do současnosti.